10.  mistrovské utkání – 8. dubna 2011 – Sportovní JM

            A přišlo jaro. Poupata kvetou (bohužel někde i z tzv. rádií), zahrádky se plní a zelený pažit skýtá nejednomu hochovi (i děvčeti) možnost vyzkoušet si svoji dovednost s míčem pěkně kulatým. A nás čekal hned na úvod soupeř z kategorie těžko přemožitelných, a to z jednoho prostého důvodu, který se jmenuje Aneta Procházková. Pro pamětníky a ilustraci uvádím příklad – Dan Kaštánek s dlouhými vlasy. Kromě toho nález hřiště při základní škole Pošepného se pro některé rovnal nálezu zlaté žíly na vlastní zahradě, takže i z tohoto důvodu jsme úvod zápasu prostě a jednoduše prospali. Dostat ve 4. minutě už třetí gól (a hádejte, kdo měl v každém prsty, resp. haksny?), to rozhodně nesvědčí o optimální koncentraci na zápas, takže příště si dáme sraz již 45 minut před výkopem, ano? A retardovaná pivečka očekávám ještě od této trojice rodičů: Kocián, Hromádko, Zdobnický.

Po tomto nepěkném úvodu se herní obraz v našich očích normalizoval. Snažili jsme se kombinačně dostat dopředu, avšak soupeř byl efektivnější při zakončování. Nutno ovšem dodat, že náš cíl (provést 8 povedených akcí za poločas) byl splněn v první půli už v 15. minutě (hlavně díky trojici Janík, Sendi, Mára), zatímco v té druhé už v 8. minutě. Bohužel v okamžiku, kdy se na hřišti zjevila blonďatá amazonka, hra se přesouvala rychlým tempem před naši svatyni a za všechny komentáře hovoří gól, který vsítila hlavou po rohovém kopu, kdy strážícího Jáchyma (navíc ve výskoku) přeskočila asi o dva metry a trefila míč po tak prudkém centru, že by tam hlavu nestrčil ani Tomáš Skuhravý.

Druhá půle se ovšem v našem podání proměnila v představení, které si přejeme vidět vždy. Naše útoky se dočkaly gólových odměn, po kung-fu zákroku na Márův krk jsme kopali i penaltu, naše přihrávky mířily na spoluhráče, až na výjimky jsme vyhrávali osobní souboje a naše obrana se vyznačovala pevností žulového masivu. Při první brance platilo „já na bráchu“, kdy nabíjel Denýsek a střílel Sendi. Při té druhé zase postrčil Mára Sendimu mezi tři hráče a náš gólový zabiják trestal podruhé. Sendi mohl dovršit klasický hattrick, ale z výše avizované penalty trefil pouze gólmana, což sice málem oplakal, ale za pár okamžiků opět zužitkoval Márovu šikovnou přihrávku, narazil si ještě o protihráče, aby měl lepší střeleckou pozici a bum – viselo to tam potřetí! A to ještě opět Sendi nevyužil Máťovu geniální přihrávku a Kuba svou střelou sice mířil k tyči, ale nezbedné tlapky soupeřova brankáře tam byly také. Další dva trestné kopy v podání Sendiho a Máti pak skončily nad či ve zdi. Jak vidno, aktivita tedy přišla a i s takto silným soupeřem hrát umíme.

Na tomto místě mohly být fotografie, avšak hektický pátek se podepsal i na tom, že kupodivu žádný z rodičů nepřibral do svého ruksaku potřebný aparát – naštěstí však nikdo nezapomněl na své potomky, o nichž beztak víme, že jsou nejkrásnější a nejlepší, pročež si fotky můžeme nechat na příště.

Nabízí se srovnání s podzimním zápasem s tímto soupeřem a vychází nám z toho tyto plusy a mínusy:  

+   dali jsme tři góly a měli několik další šancí

+   ve druhém poločase jsme ukázali, že fotbal hrát umíme

+   předvedli jsme několik povedených akcí

+   neuchylovali jsme se k bezhlavým nákopům

-         totálně jsme zaspali úvod zápasu a možná i proto inkasovali celkem 15x

-         Aneta Procházková neodešla v poločase na manikúru

-         náš gólman tentokrát prostě neměl svůj den

-         podivně nalajnované hřiště (hrají se zde snad všechny míčové sporty, takže počet čas převyšoval počet hráčů na hřišti)

Hodnocení našich borců:

Jan Hromádko – bohužel se hned v úvodu zápasu udeřil do hlavy, o čemž se však nikomu nezmínil a s tímto handicapem odchytal celý zápas, což bylo znát, bylo … Jeho výkopy byly ovšem jak důrazné, tak i přesné, čímž založil několik nebezpečných akcí a aby se aspoň trochu pomstil za všechna příkoří, chladnokrevně proměnil v tradičním rozstřelu penaltu, aniž by se nad soupeřem aspoň pousmál – známka 5

Matěj Zdobnický – jeho původním úkolem bylo znepříjemnit slečně Anetě její pohyb po UMT, což se mu ovšem nepodařilo a stejně tak je mi záhadou, proč Máťa na trénincích kosí spoluhráče s chutí afgánského ostřelovače a jeho pumelice vyvolávají v okenních tabulích blízkého okolí silnou klepaturu, ale při zápase pošle přihrávku, která cestou zamrzne, osobním soubojům se vyhýbá a nestřílí na branku pro jistotu vůbec – známka 6

Jáchym Horyna – naše defenzivní jistota (když se mu tedy povede zpracovat balón) ustála všechny komplikace s elegancí Karla Gotta při přebírání 50. zlatého slavíka; o našem náporu ve druhé půli pak nejlépe svědčí situace, kdy si na vlastní půlce zcela osamocen hodlal z gumových špuntíků uplácat bábovičku – známka 7

Jiří Marčík – povedené momenty (precizní přihrávky) střídal se slabšími (netrefil míč vůbec), ale jinak působil jistým dojmem a je poznat, že se stále zlepšuje a hlavně snaží zlepšovat, a to nejen při práci s míčem, ale i v pohybu (přískocích) po hřišti – známka 6

Daniel Kocián – jeho záskoky na nejrůznějších místech sestavy narážely jednak na soustavně rozvázané tkaničky a jednak na určitý váhový nadbytek, neboť pohyb jest u kopané poměrně důležitý a lépe je pohybovati se s tělem štíhlým, jak by pravil pan Guth a dokonce možná i s Jarkovským – známka 5

Jan Kos – pokud jsem v kabině použil přirovnání ke Garethu Baleovi, takto záložníkovi Tottenhamu, vůbec jsem to nemyslel v nadsázce – odborníci by způsob jeho hry popsali takto: neúnavně piloval svou stranu hřiště, obětavě pomáhal obraně a účinně zakládal útočné akce – k úplné dokonalosti chybí pouze častější a efektivnější střelba na branku – známka 8

Michal Císař – jednoznačně nejpříjemnější překvapení zápasu! Původním povoláním brankář nastoupil v souladu s avizovanou filosofií vekslování s Honzíkem v záloze a překvapil nejen přesnými přihrávkami a úspěšnými osobními souboji, ale i herním pojetím, kdy opravdu bylo poznat, že ví, co s míčem dělá a proč to dělá – známka 8

Marek Salvet – nejčastěji faulovaný hráč sice nedokázal při četných rohových kopech poslat míč do ohně před branku a centroval na prvního bránícího hráče, ale jinak se velmi aktivně zapojoval do obrany i útoku, nabil Sendimu na dva góly a když přidá na důrazu, určitě bude pro mužstvo ještě prospěšnější – známka 7

Daniel Murk – jen díky jeho poločasové analýze jsme věděli, jak a co hrát – tento mrňavý démon prozradil svůj recept (zůstává v přísné tajnosti, aby nám ho nikdo nevyfoukl a aby se případně mohl Danýsek v budoucnosti úspěšně soudit o autorská práva) a hned v úvodu ukázal, jak a kudy na to, protože jeho přihrávka nasměrovala jeho brášku ke gólu – známka 6

Jakub Bendzák – kdyby při ztrátě míče okamžitě vystartoval urvat ho zpět, jak je mu kladeno na srdce, byl by o 100% lepší fotbalista a určitě pak přibereme do fotbalové výuky přesný a tvrdý nákop nezbedného kutulíka, aby mu střely v chladnějším počasí nezamrzly, poněvadž když se mu to povede, je z toho slušná pecka a málem z toho byl i gól; jinak mu ovšem k dobru lze připočíst řadu odvážných průniků přes dva až tři hráče – známka 6

Marek Čížek – opět se prezentoval jako nebojácný borec s pochopením pro další zlepšení své hry a jen mám obavu, aby (když se bude pořád uvědoměle zlepšovat) nám v dohledné době neklepaly na dveře španělsky, anglicky či rusky mluvící zájemci – známka 6

Sendi Murk – a to nejlepší nakonec: autor hattricku, vítěz mnoha osobních soubojů (viz četné a úspěšné skluzy i na zdánlivě nepřekonatelnou Anetu), slalomář mezi soupeřovými obránci a kromě toho i neuvěřitelně akcelerační – pokud někde přes zimu trénoval, pak jej prosím, aby mi prozradil metody a adresu, velmi rád se přiučím, jelikož se stal jednoznačně zimním skokanem, ne-li přímo letcem – známka 9

Diváci: tenhle pátek jim prostě nevyšel. Scházeli se poněkud obtížně, formovali se jak domy a věci veřejné a jejich skandování nebylo téměř slyšet (možná to bylo větrem či šumícím kunratickým lesem), nicméně i jim patří poděkování za hlasité ocenění některých akcí a povzbuzování jedinců při jejich snaze dobýt Sportovní JM svatyni – známka 5

            Děkuji přesto za trenéry všem, co se podíleli na našem jarním startu a věřím, že příště to bude lepší, krásnější, radostnější, veselejší a vůbec tak nějak povedenější.

            Za nenápadně, ale účinně spolupracujícího trenéra Tomáše a sličnou a restíky ihned vyrovnávající vedoucí Alenku

Láďa Salvet, v Praze dne 8. dubna 2011