11.  mistrovské utkání – 15. dubna 2011 – Újezd nad Lesy

            To správné tóčo vypuklo ještě před zápasem. Nevím, který mameluk vypustil do světa fámu, že se hraje od 18.00 hodin, avšak detektivní kancelář Kosová – Zdobnická vypátrala, že výkop je již od 17.00 hodin, tudíž na zápase mohu být i já osobně a nemusím tak týrat psaním tohoto referátu jiného dobrovolníka. Není nic krásnějšího pro řidiče, než páteční cesta napříč Prahou až téměř ke Kolínu. Doporučuji každému adeptovi řidičského umění, ať si vyzkouší, jaké je bruslit mezi klobouky, vajíčky, věčně chytrými kamionisty a zjišťovat, jak umí čeští i zahraniční řidiči zipovat na lanovém mostě u Hostivaře. Suma sumárum: piva dávám já, čili kdo se přihlásí, má je mít – příště prostě vyjíždím ve 12.30 …

Chlapci ovšem pojali zápas velkolepě. S jedním z nejlepších týmů soutěže sehráli naprosto vyrovnanou partii a kdybychom si pět gólů nedali sami a proměnili všechny gólové šance (rovněž pět), bylo by skóre zcela odlišné, než oněch krutých 1:9. Co je ovšem pro nás podstatné, splněného cíle (8 povedených akcí) dosáhli hoši v 1. půli už v 15. minutě a ve druhé jsme čekali pouze minut 12, čili pochvala.

Prvních patnáct minut nebylo možno poznat, kdo je ten v průměru o rok starší tým. Hoši totiž velmi pečlivě plnili své úkoly a dostali se dokonce do dvou nadějných pozic, v nichž ovšem Sendi nevolil správné řešení. V 16. minutě pak Davídek nebyl schopen poslat míč přes dva hráče (což mu jinak vycházelo až zázračně) a tuto chybu domácí využili. Potom se dvakrát nechoval Míša jako brankář a během dvou minut už to bylo bohužel 0:3. Do konce půle ještě domácí skórovali dvakrát, což lze přičíst na vrub tentokrát výlučně jejích šikovnosti a troše štěstí.

Po přestávce jsme na soupeře doslova vletěli, domácí brankář chvílemi opouštěl vápno a chvílemi tahal horké brambory z vlastní čáry, ale na Márovu přihrávku zakončenou Sendiho parádní trefou už neměl nárok. A mohlo být ještě lépe – Sendi z trestného kopu jen těsně minul levou tyč, Máťa vypustil krakena, avšak trefil pouze bráního hráče, Mára sám před brankářem vystřelil přesně na něj, Sendi byl v dalším úniku evidentně faulován, ale sudí se prý díval na brankáře (což v průběhu zápasu činil ještě dvakrát…) a Jáchym dotáhl svou sólovou akci až k poslednímu obránci, který tam byl ovšem darebně o setinku vteřiny dřív. Do listiny střelců se mohl zapsat i Honzík, jemuž došlo, že by mohl využít svých fyzických dispozic a dostal se přes dva hráče až do zakončení, v němž mu ovšem zabránil soupeřův jinak velmi dobře chytající a hru čtoucí brankář. Možná jsem v tomto výčtu šancí na něco zapomněl, za což se omlouvám, ale již z této sbírky jasně plyne, že hoši sehráli krásnou ofenzivní partii a pro příště věřím, že kouzelné slůvko „gól“ uslyšíme častěji.

Opět nabízím srovnání s podzimním zápasem s tímto soupeřem a vychází z toho tyto plusy a mínusy:  

+   dali jsme jeden gól a měli nejméně čtyři další velmi slibné šance (na podzim jsme se pomalu nedostali přes půlku)

+   osobní souboje byly tentokrát spíše naší doménou

-         inkasovali jsme po zbytečných chybách

-         neproměnili jsme několik slibných šancí

Hodnocení našich borců:

Michal Císař – musí si v první řadě uvědomit, že pokutové území je jednoznačně a navždy jeho teritoriem, z něhož je oprávněn a vlastně i povinen vyhnat kohokoli v soupeřově dresu, i kdyby vypadal jako Rambo – na čáře je totiž perfektní a výkopové práce mu jdou rovněž velmi dobře – známka 6

Matěj Zdobnický – vzal si naše doporučení k srdci, pročež se jeho dres skvěl neposlintanou čistotou a stejně tak se nebojácně pouštěl do soubojů; občas by to chtělo zpřesnit přihrávku, ale to už by Máťa hrál pravděpodobně v Barceloně – známka 8

Jáchym Horyna – vyzkoušel si i útok a překvapivě se mu tam dařilo, přičemž stačil ukázat všechny své přednosti, jimiž jsou v první řadě buldočí vytrvalost a zdravá síla na správném místě použitá; kladně musím hodnotit i jeho tradiční úsměv a lepšící se čtení hry – známka 7

Jiří Marčík – náš mistr baletního pohybu opět překvapil několikanásobným prostrčením míče mezi tři protihráče a je jen škoda, že občas ten balón netrefil vůbec, jenže vše vynahradil enormní bojovností na hranici sebeobětování – známka 7

Daniel Kocián – začíná mu v pohybu vadit jeho záliba v papání, což je obrovská škoda, neboť při fotbale se opravdu běhá a když kromě toho Dan ještě umí do míče kopnout tak ladně, jak předvedl při pozápasových penaltách, měl by se k technice přidat i pohyb – známka 5

Jan Kos – tentokrát byl limitován jakýmsi zdravotním restíkem, který mu vyplaval na povrch bohužel v průběhu zápasu, takže musel předčasně střídat a opustit bojiště, což můžeme právem považovat za ztrátu, protože opět neúnavně jezdil po své straně a efektivně se vracel pomáhat leckdy přetížené obraně – známka 7

Jan Hromádko – začal na hrotu útoku, ale až s přibývajícími minutami se osměloval např. ke střelám, důrazným přihrávkám a úspěšným osobním soubojům a když se do toho pustil, hle, ono to nejen šlo, ale v jednom případě z toho mohl být i gól, čili Honzíku jen tak dál a nebuď zbytečně nesmělý, to si schovej do pozdějších let a jiných situací – známka 7

Marek Salvet – nevím, čím to je, ale protivníkovy fauly přitahuje jako moucha plácačku, ovšem když mu protihráč nestihne nakopat, dokáže vymyslet a založit velmi zajímavou a pro soupeřovu branku nebezpečnou akci; ostatně z jeho přihrávek nejvíc Sendi těžil a v jednom případě i vytěžil – známka 8

Daniel Murk – a opět to byl malý Danýsek, kdo Míšovi vysvětlil, jak si počínat ve velkém vápně a opět to byl on, který způsobil náš jediný faul v zápase, čímž se z něj stává defenzivní dravec a místy i tvrďák, což je určitě obrovský příslib do bucounosti – známka 6

Marek Švenda – neúnavný glosátor (omlouvám se tímto, že jsem jej ve druhé půli musel při jeho řeči zastavit, ale tolik geniálních myšlenek prostě vstřebat nedokážu) se na hřišti potkal i s míčem a kdyby jej dokázal nasměrovat tam, kde bychom si to všichni přáli, byl by jeho přínos ještě větší – známka 6

David Doležal – při našem prvním inkasovaném gólu doplatil patrně na svůj pozdní příjezd, avšak potom se jeho hra zvedla o 100% a místy jsem nevěřícně kroutil hlavou, jak se dokázal vymotat z několikanásobné přesily a jak o několik hlav vyšším spoluhráčům naděloval na své straně jednu parádu za druhou – známka 7

Sendi Murk – opět jsme mohli vidět jeho gólové letadlo a opět se dostal do dvou dalších gólových šancí, které by určitě vylepšily naše renomé, ale opět patřil k naší špičce a měl bych pro něj jeden námět na přemýšlení – když už se hrozně nerad vrací pro ztracené balóny, mohl by pro příště učinit vše pro to, aby ztracené nebyly; techniku na to má – známka 9

Diváci: po minulém lehkém propadáku si dali tentokrát sdružený závazek a byli hodně slyšet, ať už při našich četných šancích anebo při pochvalném hodnocení výkonu, což potěší víc, než jakýkoli výsledek – známka 7

            Děkuji tudíž za trenéry všem, co se podíleli na našem 2. jarním zápase v nejzazším koutě republiky a těším se na další (tentokrát již domácí) utkání, v němž bychom to měli všichni (včetně děvčat) rozbalit naplno!

            Za oba výtečně spolupracující trenéry Tomáše s Petrem a vždy připravenou Alenku s pomocným detektivem Ivou

Láďa Salvet, v Praze dne 15. dubna 2011