12.  mistrovské utkání – 25. dubna 2011 – Libuš

            Třetinu jarní porce zápasů máme za sebou a nutno hned úvodem předeslat, že to nejlepší jsme si schovali coby Velikonoční nadílku. Silnou Libuš jsme po slabém začátku hodně potrápili a ačkoli výsledek 2:5 hovoří opět v náš neprospěch, musím konstatovat, že podle našich kritérií zvítězili hoši v prvním poločase již v 15. minutě a ve druhém už ve 13., čili lepšíme se a hlavně bouřlivá kulisa od našich diváků podobná řevu Bělorusů, když najdou funkční palírnu vodky, hovořila více než výmluvně!

Vezměme to ale pěkně po pořádku. Sendi s Danýskem zůstali v Brně na rodinném obědě, Míša na marodce, ovšem náš tým je vyrovnaný a silný, což se ostatně v té nejlepší fázi zápasu ukázalo. Nechci předbíhat, ale co předvedli Mareček Čížek se Samem… jujda!

Začátek byl takový prapodivný. Libušáci se nahrnuli před naši branku jako mouchy na fekálii a Honzík je nestačil odhánět. Z drobných chybiček však vytěžili maximum a donutili našeho pavouka třikrát vytahovat míč ze sítě. Jenže, kampak s tím na naše hochy. Stačilo jen párkrát více šlápnout do osobního souboje, Máťa posunul elegantně na našeho kapitána a ten zkušeně pod brankářem vsítili náš první domácí gól. A nastal hukot. Včelí úl je proti našemu náporu mateřskou školkou při spaní po obědě. Další šanci měl Máťa, další opět Mára a když byl ve zjevné šanci faulován Mára, vybojoval Sam pouze roh a z něj to přišlo – historický okamžik pro rodinu Pastieriků se zrodil na Velikonoční pondělí roku 2011 – Sam se nádherně namotal k odraženému balónu a aby to neměl tolik jednoduché, pomohl si přes obránce a snížil na rozdíl jediného gólu. Škoda, že poločas skončil, tenhle strhující závěr nepamatují ani v Manchesteru, když v roce 1999 otáčeli zápase s Bayernem ve finále Ligy mistrů!

Ve druhém poločase jsme se tolik na dostřel branky nedostávali, mj. i proto, že si nás soupeř vždy při výkopech od branky do jednoho rozebral a hoši se nebyli schopni od svých strážců odpoutat, mj. i proto, že Mára zůstával na soupeřově polovině odříznut od přihrávek svých spoluhráčů a mj. i proto, že naši středoví dělníci Janík s Máťou zápasili více se svou fyzickou kondicí než s protihráči. I tak jsme ovšem odehráli velmi důstojnou partii a zcela vyprodaný a hučící chodovský Nou Camp připravil hrdinům v modročerveném zasloužené ovace (a rodiče pečující o zdravou stravu i ovoce).

Pomlázka jako řemen. I proti o rok starším protihráčům jsme sehráli výstavní duel, dokázali je přetlačit v řadě osobních soubojů, dokonce i nějaký ten faul nám sudí odpískal, nebáli jsme se provést v souboji jeden na jednoho kličku či zabojovat jako pravý divoch, a to vše bylo podpořeno výstavní hrou dvojice našich obránců (pánové Řepka s Brabcem by si měli vzít nějaké to poučení) a skvostným výkonem žlutého Honzíka v brance, který hlavně díky speciálnímu brankářskému tréninku vyrostl o dva metry a pár centimetrů v rukavicích.

A znovu tradiční rubrika – srovnání s podzimním zápasem:  

+   závěr 1. půle se vyrovná těm nejfantastičtějším snům z oblasti různého filmového i jiného průmyslu

+   lepší výsledné skóre, ale hlavně podstatně lepší herní projev

-         malá podpora útoku

-         chladnější počasí a klesající kurs chilské kukuřice (ten mne trápí nejvíc a kromě toho mi někdo šlohnul propisku)

Hodnocení našich borců:

Jan Hromádko – muž (a s hodně velkým M) zápasu, a to nejen pro to vše, co pochytal, ale hlavně pro obrovskou jistotu a suverenitu, s níž ovládal pokutové území, dirigoval si svoje souputníky, posílal přihrávky dopředu, dokonce i vybíhal, a to vše s elegancí Brada Pitta při předávání Oscarů – známka 9

Matěj Zdobnický – dopolední jízda na kole se na něm trochu podepsala ve druhém poločase, kdy dvakrát nuceně střídal, ovšem po dobu svého pobytu na hřišti perlil, makal jako lodní šroub před Hamburkem, vydřel první gól, což ošperkoval přihrávkou na něj a vadí snad jen ta trocha jeho přemýšlení v momentě, kdy nemá balón na noze – známka 7

Jáchym Horyna – že se na něj hrnou tři protivníci? Kein Problem pro Herr Joachima, který opět předvedl všechny své přednosti v plné síle: nebojácnost tygra v souboji s myší, jistota v přihrávkách, čistá práce (a ruce) při odebírání balónů soupeřům, šibalský úsměv na rtu střídaný velmi nebezpečným zaťatým výrazem, prostě – známka 8

Jiří Marčík – a další pilíř; toho, kdyby položili jako základní kámen do Národního divadla, tak by jim tenkrát nevyhořelo, poněvadž když se mu podařilo trefit balón (a to bylo tentokrát ve více než 90% případů), Libušáci koukali, jako by jim asijští spoluobčané právě zabrali jedno větší území a pojmenovali to po svém – známka 8

Jan Kos – opět limitován jakýmsi zdravotním restíkem, pročež lze pouze doporučit omezení spotřeby doutníků, jelikož když je na hřišti (a tentokrát byl jen necelých 10 minut) a může se vydat ze všeho, tak neúnavně sbírá balóny, pomáhá tu obraně, tu útoku a pokud by se měl vybírat nejužitečnější hráč týmu, byl by prvním na řadě – známka 6

Marek Čížek – při Janíkově indispozici odběhal tu neuvěřitelnou pasáž v závěru první půle a byl doslova k nezastavení, k nepřekonání a k neutahání – s o hlavu většími soupeři sváděl zcela vyrovnané či vítězné souboje, jednou málem přihrál na gól a obecně se zakousl do boje jako kanibal do turistické výpravy – známka 7

Marek Salvet – musel zaskočit v útoku za našeho tradičního dělostřelce, ovšem své role se zhostil jako správný kapitán – jeden gól dal a na druhý přihrál a je jen škoda, že ve druhém poločase se už tak do ohrožení branky nedostával, protože se k němu prostě nedostal míč anebo protože si pro něj nestihl doběhnout – známka 8

Marek Švenda – spolehlivého strážce chobotnice atmosféra první půle natolik pohltila, že zanechal svých filosofických debat, vletěl na hřiště, vyděšeného soupeře obral suše o balón a poté se opět nechal pro totální vyčerpání vystřídat – známka 6

David Doležal – v prvním poločase se míči vyhýbal, zato ve druhém doslova vyhledával každý centimetr hrací plochy, kde se to jen trochu šustlo a svým neopakovatelným stylem dokázal nesčíslněkrát zavařit libušské ofenzívě – známka 7

Jakub Bendzák – další hrdina závěru první půle, kdy se tlačil do zakončení a bylo hodně poznat, že nová optika (to nejsou potápěčské brýle, pozor!) mu přišla k duhu; škoda jen, že ve druhém poločase už o míče snadno přicházel a dozadu se vracel pouze v případě požáru, jenž  tam však nenastal, což Kuba určitě věděl znaje Jáchymovy a Jirkovy parametry – známka 6

Samuel Pastierik – a poslední hrdina zápasu a hlavně závěru první půle, kdy se nejprve zastřeloval, ale pak mu vylétla ruka do vzduchu a rodiče začali připravovat nebývalou trachtaci na oslavu jeho prvního gólu v soutěžním zápase; co dodávat? – známka 7

Diváci: už dlouho jsem neslyšel takhle bublající kotel, jako o Velikonoční pondělí, kdy se můžeme přít, zda to bylo řádným vypráskáním rodiček anebo řádným posilováním rodičů ve správných žlázách, ale faktem je, že strhující bitva na hřišti by vyhecovala i Němce při nácviku pořadových – známka 8

            Děkuji tudíž za trenéry všem, co se podíleli na našem 3. jarním zápase a prvním domácím – snad Vám chlapci svým výkonem přimalovali aspoň nějaká vejce do ošatky!

            Za výtečně burcujícího trenéra Petra, alias svatého otce, dokonale připravenou a od sudího nepérovanou Alenku a nenápadného trenéra brankářů Vráťu

Láďa Salvet, v Praze dne 25. dubna 2011