13.  mistrovské utkání – 29. dubna 2011 – Kyje

            Po výletu do Újezda nad Lesy jsme absolvovali i zájezd do o něco méně vzdálených Kyjí, kde je hřiště umístěno hnedle vedle rybníčku a našeho zubaře. Nejen my jsme proto raději volili odbočku doprava a šupajdili si to na krásné sluncem zalité hřiště, ačkoli se obloha při našem odjezdu z centra Prahy vražedně mračila. Nepěkně se však mračila dopravní situace na rodinu Hromádků. Smíchov se tentokrát v duchu svého jména neprojevil, resp. trotl za volantem vůbec nevěděl, že starostlivý otec Vratislav veze jednoho z nejlepších brankářů pod sluncem, a načoudil to do něj, aniž by se předtím aspoň zdvořile otázal. Tím se do nechtěné (byť v té chvíli hlavní) role taxikáře obětavě dostal Martin Doležal, který měl být podle mých informací někde poblíž, neboť cestoval z ještě větší řitě, než byl z našeho východního pohledu Smíchov. Martin byl však vykuk a nehodlal posílat pivečka trenérům a jinak se veselícímu kolektivu po sezóně za zpoždění, takže v době, kdy mu zabručel zlověstný telefon, brouzdal se již v poklidu na bobové dráze mezi Hostivaří a kýženou odbočkou z Jižní brzdy. Znáte, jak to končí – brzda, otočka a hurá na Smíchov a zpět do Kyjí. Kdo někdy projížděl v pátek po poledni Prahou, ví, jaký horror zažila rodina Doležalova společně s částí od Hromádků. Nu, abych dospěl k happy-endu – v 17.05 si Honzík zapínal rukavice a Davídek se rozcvičoval, aby mohl vletět do další líté bitvy.

(Na první fotce naši cestovatelé, na druhé elegantní zakončení obranné práce páně J. M. do telemarku)

Pokud jsme na podzim nebyli od počátku příliš vyrovnanými soupeři, tentokrát to bylo hodně jinak – prostě jinak. Naše kombinace nacházely ty správné kopačky a i když jsme dostali nešťastný gól po chybné rozehrávce, netrvalo dlouho a to kouzelné slůvko jsme zase řvali my. To se totiž naši kulišáci Mára s Máťou domluvili u rohového kužílku, Máťa hodně nenápadně rozehrál, ale naprosto přesně tak, aby to měl Mára v dobrém střeleckém úhlu, rána letěla před branku a na brankové čáře jistil náš první gól Sendi. A to ještě zdaleka nebyl všem radovánkám konec. Pravda, Honzík po špatném odkopu lovil míč za chvíli podruhé ze své sítě, ale úderný tandem M+M měl namazáno. Další roh a tentýž signál. Domácí koukali jak Amíci na Usámu ve smontovaných TV záběrech, Máťa opět lehce šoupl balón směrem do hřiště a Mára tentokrát prostřelil vše, co mu stálo v cestě. Když už se schylovalo k závěru 1. půle, přišel tentokrát roh u naší branky a doslova v poslední vteřině se míč souhrou hodně nešťastných náhod (anebo neschopností to odehrát směrem opačným) došoural za naši čáru, z čehož bych vinil silně dující vichr od rybníka.

Jak popsat druhý poločas? Naši útočili, ale dostávali góly. Celkově neodpovídající skóre 2:6 kazí hlavně fakt, že jsme se do útoku hrnuli až v šesti lidech a že Kyje daly své tři góly ve druhém poločase pouze z brejků a myslím, že jiné šance ve druhé půli neměly. Nám to tam prostě nemohlo spadnout (a že šance byly, že Sendi, Máťo, Kubo, Same, Máro?), ani kdybychom si dobrovolně koupili album Sámera Issy, avšak v našich měřítcích hoši opět vyhráli. V první půli jsme 8 povedených akcí zaznamenali už v 15. minutě a ve druhé jsme měli takto splněno sice až v 17., ale opět s přehledem. Vypadá to, že si chlapci upletli takový malý bičík, avšak nikoli jako zpestření her po setmění, ale v podobě zvýšeného limitu.

A znovu tradiční rubrika – srovnání s podzimním zápasem:  

+   zcela vyrovnaný zápas

+   dva krásné góly po chytré a cílené kombinaci

+   vyhráli jsme penaltový rozstřel 6:3

-         slabší odolnost vůči brejkovým situacím

-         moula na Smíchově

-         chyběl strážce Chobotnice

Hodnocení našich borců:

Jan Hromádko – nastoupil se svým pověstným klidem naprosto neotřesen havarijní situací a stejně tak řešil i situace před svou brankou; jeho výkonnost stále stoupá a i kachny na nedalekém rybníce si špitaly hodně nahlas, že tady někde má rukavice nějaký hodně šikovný Čech – známka 8

Matěj Zdobnický – proměnil se v lišáckého nahrávače, což jeho pověsti sice neodpovídá, ale člověk se stále učí a je jedině dobře, že Máťa pochopil, že nečekaným řešením může zamotat škebli soupeři více, než tvrdými a důraznými průniky, jimiž vynikal rovněž – známka 8

Jáchym Horyna – a opět ta samá jarní písnička: klid, rozvaha, úsměv, důraz Tomáše Řepky při vidině jistého stadiónu v Edenu a nyní i viditelná podpora útoku; je jen škoda, že právě v momentech, kdy se vysouval, aby pomohl svým kámošům vepředu, řítili se soupeři na opačnou stranu – známka 8

Jiří Marčík – jeho naprosto neopakovatelný styl slavil úspěch i tentokrát, kdy vyděšení Kyjané jen zírali, jak jim Jirka sbírá jeden balón za druhým a hlavně, jak přesně přihrává svým spoluhráčům směrem dopředu – známka 7

Jan Kos – tentokrát jsme to měli bez astmatického záchvatu (minulé doporučení vynechat pro zbytek sezóny doutníky se ukázalo správné), avšak v prvním poločase také jaksi bez chuti a bez zápachu, ovšem ve druhé půli už to byl zase ten starý dobrý mladičký Janík – známka 7

Marek Čížek – toho neporazí ani parní válec – když se ve druhé půli ošklivě porouchal, stačil malý maminčin zásah a v tu ránu byl Mareček na nohách a dychtivě vyhlížel, do jaké vřavy se má zase přimlít, takže je jen škoda, že se častěji u balónu nevyskytuje – známka 6

Marek Salvet – dá se říci, že dal jeden a půl gólu a hrál hlavní roli ve filmu „Jak šibal ošálil kyjské pivotmany“; střídal se v záloze a útoku podle potřeby a i když některé souboje o míč prohrál, opět patřil k našim nejplatnějším hráčům na hřišti, byť si zapomněl pásku – známka 8

David Doležal – při prvním gólu rozehrál nešťastně směrem doprostřed hřiště, kdy se mylně domníval, že tam bude stát Máťa, což se ovšem dalo připsat chybějícímu rozcvičení, aby se pak pustil do nesmiřitelné bitvy se soupeřem i míčem a častokrát zvítězil – známka 6

Jakub Bendzák – pendloval mezi zálohou a útokem, aby bylo možno lépe využít jeho udatnosti a fotbalových kvalit, avšak tentokrát se mu přilepila na kopačky smůla či její teta nepřesnost, pročež řada nadějně vyhlížejících akcí skončila o milimetr vedle – je ovšem bytostně chvályhodné, že se po zápase při vědomí těchto maličkostí přihlásil k vyprání dresů, což je rovněž pro tým přínosné a o tým nám jde nejvíc! – známka 6

Samuel Pastierik – kdyby nepadal po téměř každém kontaktu s míčem, byl by nepochybně platnějším borcem, zejména při vědomí jeho nesporných technických kvalit, chuť si však spravil suverénně proměněnou penaltou v závěrečném rozstřelu – známka 7

Sendi Murk – opět potvrdil svoji gólovou dravost a umění stát ve správní chvíli na správném místě, čímž jistil první gól a možná by mu neškodilo, kdyby si někdy povšiml, že má na hřišti i spoluhráče – známka 7

Daniel Murk – na lavičce se neustále dožaduje vstupu do hry, čehož se mu tentokrát dostalo měrou vrchovatou a hned při prvním zákroku ukázal, kdo tady bude všechny převyšovat – obral nic netušícího habána o míč, přihrál, upadl a začal se smát, faktem ovšem je, že při jeho defenzivní činnosti se snoubí elegance s důrazem a chytrostí – známka 7

Diváci: krása a skoro až nádhera! Kyjemi to hučelo v našich nápěvech a nebýt odděleného sektoru požívajících na zahrádce za zdí, máme kotel, který nám může závidět i Lucifer a v němž by se nechtěl smažit ani Vladimír Železný – známka 7

            Děkuji tudíž za trenéry všem, co se podíleli na našem 4. jarním zápase a speciálně pak Martinu Doležalovi za jeho nechtěnou, leč výstavně zvládnutou funkci taxikáře!

            Za obětavého Sendiho st., který se nebál čelit pumelicím našich chlapců při předzápasovém rozcvičení (čímž se vyhnul na 14 dní domácím pracím, jelikož jeho ruce připomínají tlapy ukrajinského dělníka před výplatou) a za tradičně zapisovatelsky zdatnou Alenku

Láďa Salvet, v Praze dne 29. dubna 2011