14.  mistrovské utkání – 8. května 2011 – Tatran Střešovice „B“

            Den vítězství je nutno oslavit vítězstvím! Tímto heslem před naprosto zaplněnými, leč podivně ztichlými tribunami, se řídili i naši borci, a to nejen podle našich měřítek (ač oproti minulosti zvýšených; požadovali jsme už 10 povedených akcí), ale i podle výsledku. A to vše za situace, kdy Střešovice byly silnější než na podzim a kdy nám chyběli z nejrůznějších důvodů tři borci – Kuba, Davídek a Janík, který však na konci zápasu ozdoben nádhernou bílou šálou přišel své spoluhráče povzbudit. Dost možná to ale bylo zapříčiněno tím, že naše úžasná vedoucí Alenka nepřenechala nikomu registračky a byla tak bdělou zástupkyní Ivou odvolána z celovíkendového mejdanu – každopádně to byla milá návštěva. Pohled na naše řady musel být fakt úžasný – jeden s límcem, další o berlích … to je partička!

Už samotný začátek vypadal fantasticky! Hoši se do svého soupeře pustili s vervou úředníka držícího si svoje koryto. Jejich originální a vlastní rozcvička se opět ukázala jako ta nejlepší možná a i když na některých bylo poznat (např. na Máťovi), že rozcvičovací tempo lehce přeťápli, hosté v zelenobílých dresech nevěděli, kam kopačku nastavit a kam zakroutit hlavou, protože jedině tak bylo možné naše blesky spatřit. Míč fičel z nohy na nohu, až jsem se obával o jeho kulatý osud a šance se hromadily intenzitou katastrofických zpráv na TV NOVA. Nevím jen, zda za to mohly nové dresy (konečně krátký rukáv) anebo fakt, že jsme se opravdu něco naučili.

(Tradiční obrázek první půle: naši obránci se zájmem sledují, co se děje na soupeřově polovině)

Malá pižka na kráse se však přece jen našla. Nebo vlastně dvě. Tou první byl fakt, že jsme zazdili snad šest vyložených šancí (jména nebudu uvádět, abych malé čtenáře a adepty Zlatého míče nepřivedl k depresím) a že jsme dostali z jediné soupeřovy akce první gól, když Míša zapomněl vyběhnout. Odpověď však přišla v zápěstí. Mára vysunul Sendiho způsobem, který patrně odkoukal od Xaviho a Sendi způsobem, který patrně odkoukal od Messiho, zcela nekompromisně prostřelil soupeřova hromotluka v brance, čímž dokonale potrestal předchozí neodpískaný faul na jeho osobu. Šlo se do kabin a nevím, jak to vypadalo v té střešovické, ale v naší se rozléhala samá slova chvály, byť na druhé straně doprovázena varováním, abychom se z toho nepo… a ještě lépe hráli dál.

Slova padla na úrodnou půdu a před střešovickou brankou se opět roztopil kotel, do něhož by nestrčil pařáty ani azbestový Voloďa prošlý Černobylem. Všechno začal Máťa svou střelou, která neměla daleko od cíle, ale to nejlepší si schoval do kapsy Sendi. Pan rozhodčí se dopustil další chyby otočeným rohem, takže se Sendi zdravě našňupl, sebral míč před naší brankou, prošel celým hřištěm (jednoho hráče dokonce obešel dvakrát) a svoje brilantní sólo chladnokrevně zakončil, jako kdyby se právě vrátil z cukrárny (kam se hrabe Maradona proti Anglii v roce 1986). A pořád toho nebylo málo. Střešovické borce jsme naháněli po hřišti, jak válečné zajatce, na naši polovinu je pustili pouze za odměnu a když Honzík protlačil míč k Márovi, poslal náš kapitán lovit jinak výborného gólmana míč ze sítě potřetí a bylo hotovo!

(Vítězné rozprostření nenasytných vlků bezprostředně po utkání – fotograf Sendi st. se opět vyznamenal)

Na penalty jsme si sice vybrali špatné chvilky (jediný, kdo třímal náš vítězný prapor, byl Jáchym), ale kromě dvakrát 10 povedených akcí jsme dosáhli i první jarní výhry na skóre a hlavně předvedli výkon, nad nímž se tajil dech. Geniální momenty totiž předvedli nejen jednotlivci, ale celý kolektiv šlapal tak ukázkově, že jsem měl po zápase několik zmeškaných hovorů a na druhém konci byl prý nějaký Guardiola. Vy ho znáte?

Malé slovo k rozhodčímu: omlouvám se našim téměř plesově vyšňořeným dámám za poněkud emotivní výstup na jeho adresu, ale pánové Sendi, Honzík a Mára S. by mohli vyprávět, kam až zašla jeho nepřesnost. Na začátku pískal vše, tedy i to, co nebylo faul, poté začal otáčet auty a rohy, ignorovat výhody a nakonec přestal některé zákroky pískat úplně, na což právě doplatili výše zmínění borci drobným šrámem. Jedná se však o chlapy, tudíž by to pro ně mělo mít pouze epizodní následky. Chápu, že se i sudí musí učit, ale proč ho posílají na takovéto zápasy? Lze to snad pochopit pouze v tom smyslu, že na venkově by odcházel ze zápasu a na zádech by se mu vyjímalo několik čerstvých a hlubokých otisků po vidlích.

A nyní tradiční rubrika – srovnání s podzimním zápasem:  

+   patrně pozdější začátek se podepsal na tom, že jsme na hřišti absolutně kralovali

+   na tvrdší hru soupeře jsme našli recept v chytrosti a dravosti

+   výsledek 3:1 se zapisuje do tabulky oproti podzimnímu 0:4

-         Arťuchin v kolaboraci se soudruhem Bykovem

Hodnocení našich borců:

Michal Císař – pro brankáře nevděčný zápas, neboť práce měl asi jako muslimský výčepní, ovšem jistotu, kterou prokázal při řešení několika ošemetných situací ve druhé půli, si doma nezapomněl, přidal k tomu i přesné výkopy a rozehrávky na spoluhráče a při penaltách ničil střešovické snad více, než bylo záhodno – známka 7

Matěj Zdobnický – jak jsem už naznačoval, předzápasové rozcvičení se na jeho druhdy železobetonové kondici trochu podepsalo, ale když byl na hřišti, poletoval po něm s lehkostí jarní sukýnky, odebíral míče zelenobílým sněhulákům a posílal naše útočníky střídavě nalevo, střídavě napravo a hlavně dopředu – známka 8

Jáchym Horyna – nerozborná jistota, schopnost být u míče přesně v momentě, kdy je možno jej odehrát, úsměv, azbestová výdrž – že už jste to někde četli? Ano, trefili jste nechtěného souseda kladivem do lebedy – to je prostě tentýž popis stále se lepšících výkonů naší opory, bez níž by zadní řady připomínaly ementál v myší díře – známka 9

Jiří Marčík – muž zápasu! Kdo najde jedinou jeho špatnou přihrávku, jediný jeho prohraný osobní souboj, jedinou jeho netrefu do míče, má u mne panáka! Zíral jsem při pohledu na jeho eleganci a jistotu a dokonce jsem byl i potěšen, jak pochopil (tentokrát v obranné dvojici s Danýskem), že jeden obránce má chodit na roh! – známka 9

Marek Švenda – spolehlivý strážce chobotnice měl opět svůj den: na hřiště vběhl jako uragán a o pár minut později odcházel zlomenější než důchodce ve špatné frontě, jaká to byla dřina, což opakoval i ve druhé půli, ale opět přispěl svým dravým pohybem a zaujetím k demolici střešovického domečku – známka 6

Marek Čížek – tady se musím omluvit rodičům, neboť jsem jej v 1. poločase nechal pobíhat (spíše létat) po hřišti plných dvacet minut v kuse, aniž bych si uvědomil, jak vypadá jeho rodný list, ale ono to opravdu tak nevypadalo, protože nejenže o dva roky starším protivníkům stačil, on je dokonce obíral o balóny a málem nabil na dva góly – známka 8

Marek Salvet – kapitán pendloval mezi zálohou a útokem, naběhal kilometrů víc než dědeček maratónec a přidal k tomu i jeden gól a přihrávku. Co víc si lze přát? Snad aby tolik nechodil do skluzů dříve než je zdrávo a větší potenci, ovšem toto jsou věci, které se dají dohnat nejen v jeho věku – známka 9

Jan Hromádko – v útoku i v záloze se rval s pravou Sparťanskou zaťatostí, s trochou štěstí by přidal i gól, ovšem že se stal dalším příjemným překvapením krásného slunečného odpoledne, to mu už nesebere nikdo, stejně jako primát v nevypsané, leč hodnocené soutěži o nejdelší aut, kde přehodil vše, co mu stálo v cestě, včetně spoluhráčů čekajících na míč – známka 8

Daniel Murk – živý maskot týmu opět ukázal ve svých minutách své přednosti – atletický běh, chycení za hlavu při zkažené přihrávce, geniální výběr místa při odebrání míče (soupeř ho patrně přehlédl) a zákrok za hranicí pravidel, z kterého byl střešovický bijec překvapen asi jako posluchač vážné hudby na bigbítovém koncertu – známka 6

Samuel Pastierik – i on vystřídal řadu postů (dokonce i Máťova běhavého záložníka) a určitě si nevedl špatně, zejména když se držel doporučení nepadat po každém kontaktu s balónem. Do paměti se mi vryla hlavně půvabná přihrávka mezi čtveřici hráčů, na jejímž konci byl málem sítě trhající Sendi – známka 7

Sendi Murk – Pan Gól se s tím tentokrát mazlil poměrně dlouho, aby se s tím přestal mazlit v situaci, kdy měl pomstít neodpískaný faul na sebe – takhle zarytě zakousnuté zuby jsem neviděl ani v akčním filmu, kde ti čtyři (Jean a Claude a Van a Damme) mstí své zabité kamarády anebo spoluteroristy – o jeho Maradonovsko-Messiovském sólu se tady jedna óda již pěla – známka 9

Diváci: nedělní slunečné odpoledne a trojnásobný poslech kraválu s názvem „gól“ do ruské sítě je patrně lehce přitlumil, protože o bojových chorálech jsme si tentokrát mohli nechat jen zdát, ale jaro je v plném proudu, takže snad příště – známka 5

            Děkuji tudíž za trenéry všem, co se podíleli na našem 5. jarním zápase a speciálně pak našim zákonodárcům, že 8. květen prohlásili již před časem za Den Vítězství!

            Za fotografa a rozcvičovatele gólmanů Sendiho, za Hromádkovu brankářskou školu, za oberlenou náhradnici na postu vedoucí Ivu (ale i dojuchavší Alenku) a také za koordinátora pohybu Péťu

Láďa Salvet, v Praze dne 8. května 2011