15.  mistrovské utkání – 14. května 2011 – Cholupice

            Ach, to ráno. Chápu, že ve škole lze přimhouřit oči (a místy nutno připustit, že leckteří pedagogové je rádi přimhouří, než by se stali terčem letící namočené houby), avšak při zápase je každé takové přispání trestáno, zejména pak v situaci, kdy se den před zápasem (nebo lépe v den zápasu) dozvíte, že dva stabilní hráči z důvodů řemeslných či kašlacích budou chybět, čili máme toliko dva náhradníky…

I přesto jsme do zápasu nastupovali plni odhodlání povzbuzeného navíc znělkou Ligy mistrů, jíž budou naši borci beztak za dvanáct až třicet let poslouchat po všech evropských stadiónech! Tentokrát byla slyšet pouze v kabině, ale připravovat se musíme na vše, že?

Netrvalo však dlouho, Míšovi nešťastně vypadl balón z ruky a inkasovali jsme poprvé. Naše úsilí o útočný fotbal mohlo slavit několikrát úspěchy, ale Mára v šanci netrefil přesně, Sendi si místo střeleckého pokusu dal dalšího šlofíka a Janík nedoběhl k balónu včas. Nutno dodat, že soupeřova brankáře jsme zaměstnávali více než bruselští úředníci nás, takže jsme si mohli dobře všimnout jeho zvláštního způsobu chytání, kdy kombinoval házenou s karatem!

Před naší brankou bylo poměrně klidno, ale z nečekaného blesku udeřilo podruhé, když jsme nedokázali ve skrumáži poslat toho kulatého nezbedu správným směrem. A když se pak soupeřův hráč ročníku narození 1990 dostal před Míšu sám přes několik slalomových tyček (míněno naši hráči), rozjásal se velmi početný cholupický kotel potřetí. Napadlo mne proto, že v příštím zápase využiji služeb jednoho z našich Kmochovských béčkařů, tam mám dokonce i ročníky 1992 a dva hráči z tohoto týmu by rozhodně výškou urostlého domácího chasníka nepřevýšili. Kdyby tedy kdokoli z Vás věděl o nějakém starším bratrovi, po sobotní cholupické zkušenost sem s ním.

Dosti legrace – náš interní cíl (10 povedených akcí) byl splněn už v 15. minutě (!!!), což rovněž svědčí o tom, že jsme měli často míč na kopačkách a dost často jsme i věděli, co s ním dělat. Proměňování šancí nás pálilo i v minulém zápase, takže víme, nač se máme při trénincích zaměřit.

Druhá půle se jela podle téměř stejného, ne-li přímo identického, scénáře. Naši borci i se dvěma hráči na střídání nechávali na hřišti plíce a pajšl (Janík s Máťou doslova), mimo hřiště řešili četné vylučovací obtíže a hrdinně zaskakovali na postech, na kterých nejsou zvyklí hrát. Tak se i stalo, že si malý Danýsek zahrál středového záložníka, Jáchym se ocitl v útoku, Kuba na moment v obraně a nechybělo mnoho, aby si i Míša zahrál na hrotu! Hoši se však bili statečně a nic nedbali výškové přesily jak zmíněného rabachola, tak rovněž dalšího vytáhlého borce, který ročník 2002 zažil spíše v 1. třídě, než v porodnici.

Najdete cholupického drobečka?

Snižující gól jsme vstřelili po opravdu výstavní akci. Kuba se rozhlédl s balónem a vyslal kapitána do ukázkového brejku. Ten s klidem Seveřana v sauně při vodce uklidil míč do branky a mohli jsme si zajásat. Nedlouho poté kopal Mára nadějně vyhlížející trestný kop, ale karatisticky zasahující gólman byl proti našemu dalšímu gólovému přírůstku. V naší útočné euforii pak zcela zanikl 4. úspěch domácích, který logicky padl do otevřené obrany, ale jelikož hoši splnili námi kladený cíl v 17. minutě, není důvod k nespokojenosti.

Vlevo náš další útok a vpravo výstavní bránění rohového kopu s nejvyšším mužem u tyče

Celkové hodnocení je tedy velmi positivní, ačkoli skóre 1:4 by mohlo vést k depresím. Faktem ovšem je, že s pouhými dvěma hráči na střídání hoši bojovali jako milionáři o veřejné zakázky, tvořili velmi kompaktně působící tým, velmi pěkně si přihrávali a nebojácně podstupovali souboje s protihráči, z nichž si sice odnesli nějaké šrámy, ale poněvadž to jsou velcí chlapi, mám za to, že při sobotním obědě po tomto pěkném rozcvičení si na tato bebíčka nikdo nevzpomněl.

A nyní tradiční rubrika – srovnání s podzimním zápasem:  

+   hrdinné výkony na hranici sebeobětování

+   obrovská porce gólových šancí

-    výsledek 1:4 se bohužel zapisuje do tabulky oproti podzimnímu 2:0

-         spánkový deficit u některých hráčů

Hodnocení našich borců:

Michal Císař – začal smolně, když mu v 5. minutě vypadl lehký míč z rukou a ani abnormální úsilí nevedlo ke zkrocení kulatého nezbedy, ovšem potom udivoval jistými zákroky na čáře a hlavně skvělými výkopy, k nimž přidal nadstandard v podobě přesných přihrávek na hráče, na něž předtím zavolal – ne nadarmo byl ve všeIvovém hlasování vybrán mezi hráče zápasu – známka 7

Matěj Zdobnický – první půli jej tížila buďto hodně velká potřeba anebo tekutinový dluh, popř. malá potřeba, ve druhé zase lehká únava; zkrátka na hřišti strávil polovinu své obvyklé hrací doby a i když se po tu dobu hodně snažil a v jednom případě byl i velmi ostře zfaulován – Máťo, musíš tam být déle! – známka 7

Jáchym Horyna – kam čert nemůže, pošle Jáchyma! Původně nastoupil na post obránce, avšak záhy pochopil, že moderní obránce se na vlastní půli zdržuje pouze ve výjimečných případech a jinak aktivně podporuje ofenzívu a je obrovská škoda, že jeden z jeho typických tankových průniků neskončil v síti – známka 8

Jiří Marčík – na hřišti by strávil celých 50 minut, avšak močový měchýř mínil v závěru zápasu jinak. Když však na hřišti byl, měl více než 80% úspěšnost s odehráváním balónů a hlavně přesností přihrávek směrem dopředu, takže píšeme další kladný bod a jeden navíc za nerozvázané tkaničky – známka 7

Marek Čížek – opět se objevil v základu, ale proti čtyřikrát mohutnějšímu protihráči neměl moc šancí. To by ovšem nebyl Mareček, aby se netlačil do osobních soubojů se svým dnes již legendárním důrazem a zanícením a je obrovská škoda, že jeho dva geniální pasy Sendi nezužitkoval – známka 6

Marek Salvet – v prvním poločase se proslavil dvojitým odehráním hlavou po rohu soupeře ála Koller a přidal k tomu ještě jedno odehrání elegantní patičkou (zákrok utkání) a ve druhém zužitkoval výstavní Kubovu přihrávku v náš jediný gól. Třídenní rekonvalescence na něm naštěstí nebyla poznat – známka 8

Jan Kos – opět v závěru končil kvůli dýchacím problémům, což je mírně znepokojivé, ale jinak v jeho hře převažovaly klady – výborné čtení hry, obětavé zapojování se do defenzívy, kvalitní podpora útoku a kdyby přidal na síle při střele či přihrávce, byl by Janík ještě hledanějším zbožím na fotbalové burze – známka 7

Daniel Murk – náš štírek se opět ukázal ve velmi příznivém světle, kdy zaskakoval s důrazem sobě vlastním v obraně, na postu středového záložníka a mozku týmu osvědčil opakovaně funkci svých fotbalových závitů a snad jen jeho krátký pobyt v útoku se nesl ve znamení nenápadnosti, ale tím chtěl nepochybně protivníka pouze ukolébat – známka 7

A raději jmenovitě: nahoře zleva Jirka M., Kuba B., Janík K., LS, Sendi M., Jáchym H. a jeho fusekle, dole zleva Mareček Č., Máťa Z., Mára S., Danýsek M. a Míša C.

Jakub Bendzák – i on si zahrál na více postech a jelikož mne upozornil před zápasem na svůj zlepšený fyzický fond, pozoroval jsem zejména jeho obratnost. Musím přiznat, že snížená váha se na jeho výkonu projevila pozitivně a až ještě trochu vylepší techniku kopu, přidá milióny tak úžasných přihrávek, jakou nabil na náš jediný gól – známka 7

Sendi Murk – tohle že byl ten druhdy nepolapitelný a nezastavitelný bombardér? Kdyby nebyl napsán na soupisce, patrně by málokdo věděl, že proti němu hraje náš nejlepší střelec, který umí sebrat balón u vlastní branky a dovézt ho bez větších obtíží do protější sítě. Milý Sendi, promiň, ale tohle byl Tvůj nejrozespalejší výkon za celou dobu, co Tě mám tu čest na hřišti pozorovat – známka 5

Diváci: cholupický kotel zcela zastínil v organizovanosti a hlasitosti naše lepé děvy a drsné chlapce, ale oproti minulému duelu kvituji více projevů nadšení a hlasitější povzbuzování nejen vlastních dětí, což lze pochválit a za což jsme také poděkovali. Jen se omlouvám, že jsme tak zapomněli učinit v předchozích zápasech a slibujeme, že se polepšíme – známka 6

            Děkuji tudíž za trenéry všem, co se podíleli na našem 6. jarním zápase a rodičům též patří dík za včasnou dopravu svých budoucích hvězd v sobotním ránu!

            Za výtečného asistenta a fotografa v jedné osobě Sendiho a za opět spolehlivou a elegantní Alenku

Láďa Salvet, v Praze dne 14. května 2011