16.  mistrovské utkání – 22. května 2011 – Zlíchov

            Možná si vzpomenete na sychravý podzim, londýnskou mlhu a hřiště ukryté kdesi mezi horami a jinými barrandovskými klenoty. I tenkrát jsme hráli bez Sendiho a i tenkrát nás bylo hodně málo na střídání. Když se prostě blíží konec sezóny, zranění a různé další absence se hromadí a jeden by se nejraději rozpůlil, aby mohl coby dva špuntíčci nastoupit v našich nádherně vypraných dresech. Pokud výše zmíněná věta zní jako výtka stran počasí, nutno pro objektivitu dodat, že těžko posoudit, co je vlastně horší, zda mrazivý podzim anebo parné léto v půlce května. Každopádně tentokrát jsme moira prádlo nepotřebovali, zato kbelíčky s vodou byly ve větší permanenci než Helenka Vondráčková v Radiožurnálu. Naštěstí si na naše vodní lázně pan MM veřejně nestěžoval.

V kabině vládlo odhodlání povzbuzené opět znělkou Ligy mistrů (časem zkusíme i vícehlasy) a s tím jsme i nebojácně vtrhli na hřiště. Zlíchov však oproti podzimu výrazně posílil (anebo se mu uzdravili na podzim ti nemocní) a začal nás svírat silou kanadského dřevorubce po svačině. Honzík v brance se měl co ohánět a nebýt jeho několika výstavních zákroků, patrně bychom ze zlíchovských hrdel slyšeli gól podstatně dříve, než to tam spadlo. To už si ovšem Máťa vzal poučení ze stokrát opakované poučky, že při střelbě se má klopit noha a nádherně zazdil do soupeřovy branky první zásah. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se dojde pro pivo. Samotný gól by nevadil, avšak nemožnost odpravit toho kulatého darebáka od branky a konstruktivně podržet balón, pěkně si přihrát a případně využít své individuální techniky – to mrzelo více.

Inkasovaný banán nás zdravě nakopl a signál tandemu Mára – Janík málem slavil úspěch – to by ovšem v cestě nesměla stát maličká, téměř neviditelná, bílá tyčka… Nu, a okřídlené „nedáš – dostaneš“ se naplnilo, poněvadž prakticky z protiútoku jsme inkasovali podruhé. To by ovšem nebyli naši hoši, kdyby nereagovali po svém. Janík vydláždil pro Máru nádhernou uličku a taková nabídka se neodmítá.

Jak jsem už několikrát psal, naše hvězdy podle výsledku nehodnotím a za důležitější považuji, když za poločas předvedou deset povedených akcí. Tentokrát měli ovšem velmi nahnáno, poněvadž patrně vlivem afrického vedra splnili až v poslední minutě první půle! Je však nutno objektivně přiznat, že absence Sendiho, Danýska, Kuby, Sama, Jirky a Dana byly citelnější, než jsme předpokládali. Síly prostě docházejí i dospělejším jedincům a omluvou může být i počasí, které nápadně připomínalo náš památný loňský zápas na ČAFCe, kde si snad Sluníčko vzalo ještě jednu posilu a horkovzdušnou troubu navíc.

I z tohoto důvodu jsme hochy v kabině pochválili, upozornili na některé nedostatky a pak … jenom čučeli, co se to na hřišti děje… Zlíchovských borců byl najednou plný Chodov i okolí a kardiaci odcházel rovnou na JIPku, popř. na panáka. Zkrátka a dobře, spadly nám tam dva fíky a nezaujatý pozorovatel by buďto podezíral zlíchovské z dopingu, či nás z podávání sedativ. K dovršení všeho neštěstí se bijec Mára Švenda špatně ohlédl za balónem a s lehce pochroumaným krkem musel z duelu odstoupit. Žádostí o střídání přibývalo jak v Krupce o úplatek za volby a opravdu nebylo z čeho brát. Naši hoši se však právě v této kritické chvíli projevili jako borci k pohledání. Ačkoli herně se jim příliš nedařilo, dokázal ještě jednou Janík vydláždit uličku pro Máru a kapitán si pak došel i pro hattrick zcela samostatnou akcí, kdy foukl obráncům rychlostí tornáda v Kalifornii a bylo hotovo. Můžeme pak litovat další povedené akce, kdy opět Mára s Janíkem vymysleli roh, ale Janíkova pumelice bohužel mířila těsně vedle – o Jáchymově samostatném trháku se zmíním speciálně.

Konečný výsledek 4:4 budil tak trochu rozpačitý dojem. Na jednu stranu mají hoši na víc (ve druhé půli splnili až ve 23. minutě), ale na druhou nutno přiznat, že absencí bylo tolik, že se opravdu nedaly šetřit síly i přes fakt, že vždy v polovině poločasu přišla přestávka na občerstvení. Ve finále tak převládá dobrý pocit z vybojovaného výkonu, několika povedených akcí a hektického nasazení borců v oranžovo-černém!

A nyní tradiční rubrika – srovnání s podzimním zápasem:  

+   heroický výkon v minimálním obsazení

+   nádherné góly na naší straně a jejich dvojnásobný počet oproti podzimu

-    útlum na začátku druhé půle a tím i horší finální výsledek

-         Márova Švendova zamotaná kebulka

Hodnocení našich borců:

Jan Hromádko – možná mohl u jedné branky dříve vyběhnout nebo si lépe zorganizovat hochy před sebou, ovšem jinak pochytal spršku střel (hlavně na začátku druhého poločasu, kdy by ani dvacetiruký pavouk nestíhal) a rozdal dopředu spoustu doslova inspirativních přihrávek – známka 7

Matěj Zdobnický – naše motorová myš jezdila rychlostí Pendolina a svou snahu dovršila nádherným gólem, který byl naprosto ideálním provedením koncovky, takže jakýsi Cristiano Ronaldo pouze zmateně pobíhal s gelem na vlasy po šatně Realu Madrid a rval ze sebe zoufalstvím reklamní oblečení – známka 8

Jáchym Horyna – slova jsou opět zbytečná: nesmlouvavý obránce představoval konečnou pro fůru soupeřových pokusů a je obrovská škoda, že jeho ofenzivní výpad v závěru 2. půle, kdy před sebou hrnul protihráče silou parního válce, neskončil zaslouženou gólovou odměnou. Před zraky svého otce však předvedl výkon, jemuž se výstižně říká „pünktlich“ – známka 8

David Doležal – při Jirkově absenci putoval na místo obránce a nešťastně se přimotal ke dvěma gólům, ale komu z beků se to nestalo, že? Obrovský palec nahoru si však zaslouží za svoje odhodlání a hlavně schopnost zastat vždy to správné místo a počkat si na soupeřova útočníka, jehož posléze obral jak příslušník jistého etnika příslušníka jiného etnika v tramvaji – známka 7

Marek Čížek – jeho zaujetí zde již bylo několikrát komentováno a vyzdvihováno, ale tento talent se opět vylepšil v orientaci na hřišti a schopnosti vědět, co s míčem dělá a proč to dělá, což je hlavní fotbalistův znak; můžeme opět jen litovat, že se nedostal ke své dělové ráně, jíž by mu záviděl i Karel Gott, protože při penaltách trhal sítě – známka 7

Marek Salvet – ve druhé půli byl spravedlivě pokárán za pokus o přifilmování penalty, ale veškerá negativa včetně občasného skrývání za obránce smazal výstavním hattrickem, jímž jen potvrdil, že Zlíchov je jeho oblíbený soupeř. Bohužel i on doplatil na rychlé tempo utkání a bude si muset 14 dní od všech aktivit odpočinout…– známka 8

Jan Kos – perlil v záloze i útoku, kam byl poslán na posledních pár minut a jak již bylo výše zmiňováno, jeho dvě ulice by lépe nezazpíval ani Olympic. Z těchto přihrávek ála Xavi těží jistý pan Messi a vůbec bych se nedivil, kdyby před chystaným finále Ligy mistrů přišel s lukrativní nabídkou pan Guardiola – známka 8

Vojtěch Doležal – po chvilkové zápasové pauze se vrátil na hřiště ve správný čas a nutno dodat, že hlavně v první půli na správné místo bojovného a neústupného forvarda – jeho stálý úsměv musel nutně štvát nejednoho zlíchovského playera, když pelášil kolem něj, aniž by jej stačil aspoň pozdravit – známka 7

Marek Švenda – jako obvykle si hrábl na dno svých sil a jako obvykle naprosto věcně glosoval neuvěřitelnou fušku na hřišti. Bohužel se však stal smolařem zápasu a doufám, že jeho hlava je opět na správném místě (tedy krku) a opět nám příště přinese mnoho věcných postřehů – známka 7

Michal Císař – velice příjemné překvapení, poněvadž původním povoláním brankář se postavil do zálohy, odběhal poctivě celý zápas, vyhrál více soubojů než všichni 4 mušketýři dohromady a je jen škoda, že neukázal sílu svých střelek a že se po jedné ze standardních situací k němu nedokutálel ten zlobivý kutulík, od něhož ho dělily milimetry – známka 7

Diváci: tentokrát byli hodně slyšet a ačkoli se hosté snažili o rovněž hlasitou kulisu, domácí prostředí jim zjevně vyhovovalo. Pochvalu lze udělit i za prostou skutečnost, že ačkoli počasí lákalo spíše na pivo, nespustili hřiště z očí a z mysli – známka 7

            Děkuji tudíž za trenéry všem, co se podíleli na našem 7. jarním zápase a panu sudímu za přestávku na mytí hlav!

            Za opět výstavního trenéra Petra, spolehlivou Alenku a fotografující Čížkovic rodinu

Láďa Salvet, v Praze dne 22. května 2011